Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou vybraného aktiva. Pokud koupíte akcii za 100 Kč a prodáte za 150 Kč, kapitálový výnos činí 50 Kč. Kromě kapitálového výnosu je u produktivních aktiv sledován i dividendový výnos. Na rozdíl od kapitálového výnosu se jedná ve většině případů o realizovaný zisk v podobě podílu na příjmech společnosti. Jak kapitálový, tak dividendový výnos může podléhat zdanění.

KIID (Key Investor Information Document) je dokument, který obsahuje nejdůležitější informace ohledně fondu. Investor díky dokumentu s klíčovými informacemi pro investory může jednotlivé fondy porovnávat mezi sebou. Obvyklou součástí tohoto dokumentu jsou investiční cíle, profil rizika a výnosu, poplatky fondu a historická výnosnost.

Jedná se o homogenní zboží, které má stejnou kvalitu a zároveň je produkováno různými výrobci. Toto zboží je obchodováno na globálních trzích za jednotnou cenu. Mezi komodity řadíme zejména suroviny a zemědělské produkty, kdy jsou obchody prováděny ve velkém měřítku. Komoditami jsou například ropa, plyn, zlato nebo pšenice.

Dluhopisy, které vydávají korporace. Ty emitují dluhopisy v případě, že potřebují peníze na rozšíření svých aktivit, pořízení stroje atd. Jedná se v podstatě o půjčku mezi investorem (vámi) a emitentem těchto dluhopisů. Investor si koupí dluhopis, tudíž půjčí emitentovi. Ten se na oplátku zavazuje, že bude držitelům dluhopisu vyplácet úroky a v době splatnosti dluhopisu mu vrátí i jistinu. Investor po době splatnosti má peníze, které původně do dluhopisu vložil, zhodnocené o výnosy.

Stanovení nákupní a prodejní ceny daného cenného papíru.

Do tzv. shortu vstupuje investor ve chvíli, když věří, že hodnota aktiva bude v nejbližší budoucnosti klesat. V praxi funguje krátká pozice tak, že investor si vypůjčí cenný papír, který následně prodá. Pokud jeho cena poklesne, koupí cenný papír zpět a vrátí ho. Rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou tvoří jeho zisk (případně ztrátu). Od zisku je nutné odečíst poplatky, nejčastěji v podobě úroku za půjčení. Rizikem krátké pozice je teoretická možnost neomezené ztráty ve chvíli, kdy hodnota cenného papíru roste. Opakem krátké pozice je dlouhá pozice.

Měna, která existuje pouze v digitální podobě. Je velmi transparentní, jelikož každá operace s ní je zaznamenána v databázi Blockchain. Od tradičních peněz se kryptoměny liší hlavně tím, že nejsou kontrolovány žádnou centrální autoritou. Více si můžete přečíst zde.

Celková návratnost vygenerovaná investicí za určité období. Matematicky lze spočítat jako rozdíl mezi aktuální a nákupní cenou, který je vydělen nákupní cenou. Pokud tedy koupíte cenný papír za 100 Kč a prodáte po pěti letech za 140 Kč, kumulativní výnos je 40 %. Vzhledem k odlišným časovým horizontům je kumulativní výnosy složité porovnávat a často jsou zneužívány pro reklamu.

Důležitým aspektem kumulativního výnosu je také případná reinvestice výnosů. Pokud jsou veškeré příjmy reinvestovány a investice vydělá v jednom roce 8 %, v druhém roce 9 % a ve třetím roce 10 %, kumulativní výnos investice za tyto 3 roky je 29,5 % (1,08*1,09*1,10).

Riziko, které vzniká změnou kurzu jedné měny vůči druhé – tato změna zároveň negativně ovlivní hodnotu vaší investice. Kurzové riziko jde snižovat pomocí různých zajišťovacích instrumentů, jako jsou například forwardy nebo swapy.

Jedná se o devizovou operaci, kdy dochází k výměně jedné měny za druhou na určité období. Kurzový swap je tvořen dvěma neoddělitelnými operacemi, které se uzavírají v jednom okamžiku se stejným partnerem, přičemž minimálně jedna z operací je forwardová. Jedná se o dohodu se swapovým partnerem (většinou bankou) o výměně určité sumy peněz v měně A za měnu B při aktuálním kurzu s tím, že ve stanoveném termínu v budoucnu dojde ke zpětné výměně. Tato zpětná výměna se však provede za současný forwardový kurz platný pro období ukončení swapu.

Hodnota, která rozděluje statistický soubor na skupiny o stejném počtu prvků.

Nekonvenční měnová politika, při které centrální banka nakupuje cenné papíry (zejména státní dluhopisy) na trhu. Nákupem těchto cenných papírů snižuje centrální banka tržní úrokové míry (zvyšuje poptávku) a zvyšuje množství peněz v ekonomice. Ke kvantitativnímu uvolňování se centrální banky uchylují ve chvíli, kdy klasické měnové nástroje ztrácí účinnost, tedy nejčastěji ve chvíli, kdy se nastavené úrokové sazby blíží nule.