Blog

Trendy a náměty v oblasti investování, aktuální vývoj na trzích, analýzy, komentáře, rozhovory, zajímavosti…

Makléř – 9. díl: Propouštění

Ondru překvapila skvělá organizace propouštění. Fungovalo tak, jako všechno ostatní v Gold & Company – efektivně, chladně a rychle. Klíčoví lidé zůstali. Na finále Projektu E zůstane motivovaná nejsilnější sestava pod tlakem.

Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.

(předchozí díl) Na pondělní odpoledne byl naplánován pravidelný makléřský meeting. „Pánové, rád bych slyšel nějaké pozitivní zprávy. Třeba tady kolega Dohnal vypadá po víkendu dobře naladěn. Mohl by nám tedy poreferovat, jak je daleko s nabízením Energonu.“

Takový okatý a svým způsobem trapný útok Ondřej nečekal. Daleko samozřejmě nebyl. Obvolal všechny své klienty, ale víc než rámcové informace pro ně stejně neměl. Analytici měli se svojí investiční pohádkou zpoždění. Vadim se totiž trochu zasekl a se změnou doporučení vydal jen velmi krátký text s příslibem dalšího doplnění o podrobnou analýzu do měsíce. A klienti si chtěli počkat na konkrétnější informace. Doba je sice povrchní, ale všechno má svůj limit. Když manažeři fondů mění portfolio, potřebují argumentaci pro případ, že by investice selhala.

„Nebudu mlžit, zatím nula. Na druhou stranu, ono je to těžký, když nemám nic konkrétního v ruce.“

„Tak ono je to těžký. Zdálo se mi, žes měl o víkendu příliš energie. Radši by sis ji měl vybíjet v práci,“ pokračoval v trapnosti Gold.

Co se zdá, je jenom sen, pomyslel si Ondra, kterému, stejně jako všem ostatním, bylo jasné, odkud vítr fouká.

Zcela překvapivě se Ondry zastal Mário: „Šéfe, ostatní taky nemají bůhvíjakou úspěšnost. Potřebujeme od analytiků kvalitnější materiál. Klienti nejsou blbci, i když někdy se tak chovají.“

Gold nervózně pochodoval po velké zasedačce a pak meeting nečekaně rychle a rázně ukončil: „Dobrá. Takže analytici budou pracovat osmnáct hodin denně, protože tohle není jen tak nějaký projekt, tohle je životní šance. Myslel jsem, že to všichni pochopili. Zdá se, že ne, takže to ještě jednou zopakuji: ži-vot-ní šan-ce!“

Vadim, který byl na schůzku přizván za analytiky, jen klopil zrak a bledl.

———

Další den bylo v Gold & Company nebývale rušno. Ondra moc nevěděl proč. Nejdřív se v zasedačce sešel užší management, pak podezřele dlouho seděli u Golda právníci a následně se u něj střídali vedoucí oddělení. Ondra po včerejšku neměl dobrou náladu a byl celý rozhozený. Nemohl se koncentrovat na práci, pořád si chodil pro pití a na záchod. Zároveň sledoval ten pohyb ke kukani ředitele a od ní.

Arnold dokončil poslední schůzku před spuštěním akce. Podíval se na hodinky – jeho Patek Philippe ukazovaly 10.55. Hlavou mu proletělo: Za pět minut to začne, musím zmizet, nechci, aby za mnou někdo chodil a otravoval. Vzal si sako, prošel kolem recepce a přivolal si výtah. Dlouho nejel. Když vyšel ven z hlavního vchodu budovy, bylo 10.59. Zvládl to tak tak.

Ve chvíli, kdy mu v nedaleké italské restauraci servírovali tagliatelle s jehněčím ragú, už bylo po všem. U Goldů se nevyjednává, moment překvapení funguje. Taková je strategie vyhazovů. Gold dospěl po posledním jednání ohledně Projektu E k názoru, že je potřeba vytvořit dusnější atmosféru. Ve firmě vládla na jeho vkus moc velká pohoda. A ta nevede k maximálním výkonům. Tlak. Je potřeba na všechny vyvinout tlak. Nápad vyhodit z každého oddělení povinně jednoho člověka vymyslel už před lety. Uváděl ho do praxe téměř každý rok. Aby si snad někdo nemyslel, že u Golda existuje teplé místo. Nejslabší, máte padáka funguje, měl to vyzkoušené a zvlášť v tak důležitém roce neviděl důvod, proč tuto akci letos vynechávat. Aby se zbavil zodpovědnosti a nikdo za ním pak nechodil, vybrat nejslabšího dostávali za úkol vedoucí oddělení. Jako pojistka proti otravům fungovalo, že na dvě hodiny zmizel na opulentní oběd. Když se vrátil, „nejslabší“ už ve firmě nebyli. Krabice byly rozdány a naplněny, počítače odpojeny dřív, než se dotyční vrátili ze schůzky s nadřízenými. Občas se objevil nějaký troublemaker, na kterého okamžik překvapení nefungoval, pak však byly po ruce další možnosti – zejména peníze a právníci. Kdo odmítl zvýšení odchodného, toho čekal nepříjemný pohovor s hlavním právníkem, který rozhodně nepatřil mezi lidumily. Když vyhazoval svoje podřízené, dával jim jako odstupné jeden plat a vůbec s nimi nediskutoval.

Jelikož z něj měli strach, všichni vždycky podepsali. Ostatní šéfy oddělení, kteří byli velkorysejší a začínali na třech platech, považoval za slabochy, co ochuzují sami sebe. Každá ušetřená koruna totiž znamenala zvýšení zisku, který se na konci roku dělil mezi zaměstnance formou bonusu. Ze svého oddělení tentokrát vybral asistentku, se kterou v kanceláři švitořil ještě pár minut před tím, než ji pozval do zasedačky k oznámení verdiktu. Emoční terorista. Nebo vzorový investiční bankéř?

Tentokrát všechno proběhlo nečekaně hladce. Když se Arnold vrátil z oběda, všech sedm vyhozených bylo pryč.

Ondru překvapila skvělá organizace propouštění. Fungovalo tak, jako všechno ostatní v Gold & Company – efektivně, chladně a rychle. Klíčoví lidé zůstali. Na finále Projektu E zůstane motivovaná nejsilnější sestava pod tlakem. A o to tady šlo.

Pokračování příště.

Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.